Zkoušky vířivými proudy jsou založeny na jevech elektromagnetické indukce. Nachází-li se vodivá smyčka (cívka snímače) v proměnném magnetickém poli, které je generováno budící cívkou, vzniká v ní indukované elektrické pole. Případné defekty vyvolají změny v tomto magnetickém poli a tyto změny jsou zaznamenány.

Metody vířivých proudů se používá hlavně k detekci těchto diskontinuit:

• trhliny, povrchové praskliny
• měření tloušťky stěn
• měření naplátování feromagnetických vrstev
• kontrola povrchových vrstev kovů
• měření tloušťky laků
• kontrola strukturního stavu kovů při tepelném zpracování
• kontrola záměn materiálů
• kontrola mechanického napští

Výhody použití metody vířivých prodů se dají shrnout do několika bodů:

• relativně levná kontrola
• lehké přenosné přístroje
• možnost automatizace procesu kontroly
• odpadá potřeba úpravy povrchu před zkouškou
• jedná se o bezkontaktní metodu

Mezi nevýhody použití metody vířivých proudů patří:

• nelze indikovat vady hluboko pod povrchem zkoušené součásti
• metoda je velmi citlivá na rozměry zkoušené součásti